LUCKY BLOG: Sny se plní

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že touhle dobou budu mít titul Maturantka roku 2017, rozhodně bych mu nevěřila.

Byla by to sice krásná představa, ale pro mě tehdy dost nereálná. Avšak zázraky se dějí a sny se plní, proto mám také dnes možnost psát tento příspěvek. Popravdě řečeno, ani si nepamatuju, kdy přesně jsem se rozhodla do této soutěže přihlásit. Viděla jsem reklamu na Facebooku, tak jsem odkaz rozklikla, četla si o konceptu této soutěže, dívala se na vítězky loňských ročníků… Pak jsem se ovšem dočetla, že hlavní cena je smlouva s modelingovou agenturou. V tu ránu jsem odkaz zavřela, protože mi bylo jasné, že dívka s mými proporcemi nemá šanci zvítězit. Nemám ani 170 cm a mé míry odpovídají spíše popisu “žena krev a mlíko” než “modelka”.

Říkala jsem o tom doma, maminka tehdy říkala, že to mám zkusit, že přece “Maturuješ jenom jednou.” A tak jsem se těsně před uzávěrkou přihlášek nakonec rozhodla přihlášení vyplnit a poslat. K mému údivu přišel email s odpovědí, že postupuji, a jestli bych přijela na casting. Tam ovšem přišel další šok pro mé sebevědomí. Vešla jsem do místnosti plné krásných, štíhlých, dlouhovlasých dívek, které přesně odpovídaly “ideálu” dnešní krásy, alespoň co se modelingu a tohoto světa týče. Upřímně, měla jsem chut‘ se otočit a jet zpátky domů. První část byl rozhovor a focení, to jsem si ještě říkala: “Dobrý, tohle jsi zvládla.” Do druhého kola postupovalo 20 vybraných z prvního kola, a světe div se, já byla mezi nimi. Měla jsem obrovskou radost, už jenom být v těch TOP 20 bylo pro mě jako výhra. Ve druhém kole se šlo do plavek. Nebyla to žádná věda, ale pro mé sebevědomí, které mi pořád připomínalo, at’ si moc nevěřím, že holky kolem mě jsou víc než dokonalé, to byl docela záhul. Poté nám bylo řečeno, že se vybraným dívkám ozvou. Nevěřila jsem si, fakt ne! Jsem prostě obyčejná holka z Moravy, která si užívá život takový, jaký je. Takže když mi paní ředitelka zavolala osobně, že postupuji, myslela jsem, že se snad radostí zblázním. Pak už následovalo focení, camp a finálový večer.

Když se na to tak zpětně dívám, bála jsem se úplně zbytečně. Tahle soutěž mi neuvěřitelně dodala sebevědomí. Za celou dobu jsem ani jednou neslyšela: “Ty jsi moc malá, jsi moc tlustá, máš moc krátké vlasy, tohle už bys neměla jíst…” Všichni mě i ostatní holky brali takové, jaké jsme, za což jsem jim hrozně moc vděčná, protože mi ukázali, že nemusím vypadat jako z titulní stránky časopisu na to, abych něco dokázala. Pořád dokola si přehrávám moment, kdy mě na pódiu vyhlásili jako vítězku. “Číslo 4? To jsem já?!” běželo mi v tu chvíli halou.

Dostalo se mi obrovské podpory od celého týmu Maturantky roku, se spoustou lidí jsme dodnes kamarádi a jsme stále v kontaktu. Soutěž Maturantka roku vám dá hrozně moc, to mi můžete věřit. Proto bych dívkám, slečnám, které se bojí přihlásit do soutěže tohoto typu, víc než doporučila to s Maturantkou roku zkusit, protože vám dá víc než byste čekaly a ještě pomůžete dobré věci. Ukažme světu, že i obyčejné dívky, které dennodenně potkáváme na ulici, mohou být královnou.

Komentáře